Smrt Ludvíka XIV. v roce 1715 uzavřela jednu z velkých epoch francouzské historie. Byl to ale také počátek proměny francouzského nábytkářského umění. Francouzské společenské vrstvy pocítily potřebu uvolnění, kdy po století absolutismu na královském dvoře zavládly nové společenské vztahy. Ke slovu přichází nové pojetí nábytkových předmětů a dochází ke zcela odlišné koncepci při členění zámeckých a palácových prostor.
Ladný a dekorativní rokokový nábytek
Nepohodlné lavice, robustní truhly, stejně jako monstrózní barokní křesla byly vystřídány nábytkovými předměty drobnějších měřítek a ladných tvarů. Vzniklo mnoho nově a originálně pojatých nábytkových předmětů. Studený mramor baroka nahradilo jemně vyřezávané obložení stěn. Těžké drapérie z brokátů a sametů vystřídalo hedvábí. Látkám vyráběným v Lyonu začaly stále více konkurovat damašky a jemné hedvábí dovážené z Číny.
Rozkošně působící rokokový nábytek byl bohatě zdobený a na každém kuse bylo patrné, že při jeho tvorbě byla cílevědomě spojována účelnost s krásou. Byly užívány techniky tzv. marketerie, což je druh intarzie, kdy se kombinují různé materiály – dýha s cínem, mosazí, slonovinou, perletí a želvovinou. Pro umocnění dojmu se často využívalo exotických dřevin (palisandr, eben) či se želvovina podbarvovala červeně nebo se ještě do výsledného vzoru rylo (gravírovalo). Mistři rokokového nábytku používali velmi často i mahagon dovážený ze zámoří.
Nejvýraznější prvky a náměty rokoka
Základním ornamentem tohoto období byla mušle – Rocaie, podle níž byl sloh nazván. A základním prvkem ornamentu rokoka se stala křivka, nejčastěji do tvaru S a C, která nahradila přímku všude tam, kde to jen bylo možné. Mušle se také staly součástí dekorace stěn. Byly uplatňovány na obložení, štukaturách a na dekoracích mnoha druhů nábytku.
Tvůrci rokokového nábytku ještě více než mistři předcházejícího baroka upřednostňovali plastičnost. Tvary a jednotlivé prvky, které byly v předcházejících slohových obdobích inspirované architekturou staveb, byly nyní vystřídány tvary, které evokovaly přírodu (avšak značně vyumělkovanou), ale především měly poskytovat pohodlí. Záliba v přírodních motivech patřila k jakémusi dobrému bontonu celé dvorské rokokové společnosti. Druhou takovou zálibou, promítající se do stylu bydlení, jsou exotické motivy Orientu, především z Číny.
Nábytkové předměty byly vytvářeny s ohledem na poslání, kterým měly sloužit. Centrem bydlení se stal intimní budoir. Stoly a stolky byly cílevědomě stavěny do středu salonů a vytvářely tak spolu s křesly a čalouněnými pohovkami sedací soupravy.
Sedací nábytek
Byli to teprve tvůrci v období rokoka, kteří vytvořili sedací nábytek zpracovaný s pozoruhodnou nápaditostí, účelností a zároveň ladností. I při tvorbě sedacího nábytku se nejdůležitějším kompozičním základem stala křivka.
Raně rokoková křesla byla tvořena bez trnoží, s opěradlem ve tvaru oslího hřbetu, zatímco postranice byly tvarovány rovně. Nohy měly „elastický tvar“, který byl nazýván kozí nožka. Područky již netvořily pokračování předních nohou a částečně ustupovaly – ve styku se sedákem pak byly nálevkovitě rozšířené.
Po roce 1750 se začalo na zádových opěradlech sedacího nábytku objevovat prohnutí, které se přizpůsobovalo prohnutí zad. Všude, kde přicházelo tělo do styku se sedadlem, opěradlem nebo plochou područek, bylo vypracováno měkké čalounění.
Sedací nábytek byl vyráběn specialisty, kteří byli pojmenování chairsiers. V rokokových interiérech byl sedací nábytek tvarově odlišován i podle umístění v prostoru. Například byl vyjádřen rozdíl mezi sedadly, která byla umisťována u stěn a sedadly, která byla rozestavována do prostoru. Velké oblibě se těšilo měkce čalouněné křeslo vybavené volně položeným polštářem. Koncem osmnáctého století byl velmi oblíbeným sedacím nábytkem i ušák. To již čalounění rokokového sedacího nábytku doslova objalo proporce celého lidského těla.
Zmenšování barokních objemů spolu s úsilím o vytváření křivek a ploch vedlo k rozmnožení tvarových variant. Byla vymýšlena sedadla pro zcela speciální účely, např. židle česací. Sedací nábytek k psacímu stolu měl také svoji zvláštnost. Nejen že měl nízké zaoblené zádové opěradlo, ale lišil se proti běžnému sedacímu nábytku tím, že jedna noha byla umisťována vpředu a další dvě po stranách.
V rokokových salónech byly s oblibou používány pohovky. Širší sedák poskytoval možnost usednutí nejméně dvěma osobám. Pohovka s pohyblivou matrací se nazývala sofa. Menší pohovka byla nazývána marquise. Pohovky byly zpravidla měkce čalouněné. Vyskytovaly se i pohovky s tvrdším čalouněním a s výpletem. Pod vlivem obdivu k orientu vznikla pohovka se dvěma opěradly – sultane a otoman. Koketním sedacím nábytkem byl zvláštní typ – pohovka vis-a-vis. Nabízela dvěma osobám sezení proti sobě a poskytovala tak možnost intimních rozhovorů.
Stoly, stolky a sekretáře
Stoly drobnějších rozměrů se staly centry intimnějších prostor. Jejich rozměry značně ovlivnil styk Evropy s Orientem. Odtud byl do Evropy přenesen i způsob stolování, při kterém sloužily velmi nízké stolky či podnosy. Velké oblibě se těšily rozmanité stolky skládací – přístavné, vhodné pro servírování jídel, pak odkládací stolky, ale i stolky hrací. Tyto stolky byly uzpůsobeny pro různé stolní hry. Velkou zálibou se v rokoku stalo psaní dopisů, a tak z této potřeby především dam vznikl i dámský psací stolek se spoustou zásuvek a tajných skrýší. Sloužíval často i jako stolek toaletní.
Plochý psací stůl byl nahrazen stolem s žaluziovým uzávěrem, kterým bylo možné stůl jedním pohybem pohodlně uzavřít. V polovině osmnáctého století začaly být psací stoly obvykle vybaveny třemi zásuvkami. Zdobily je četné pozlacené bronzové aplikace, štíty zámků a cizelované (tepané) kovové úchytky.
Součástí dekorací stěn v salonech se stal konzolový stůl umisťovaný zpravidla pod velké zrcadlo. Tyto stoly byly komponovány jako nedílná součást ornamentálního řešení stěn. Zapřeny o stěnu stály pouze na dvou nohách a překypovaly rokajovými ornamenty. Velká řemeslná péče byla věnována jídelním stolům, které byly často opatřovány kruhovou bohatě zdobenou stolní deskou.
Sekretář vznikl spojením komody s kabinetem a byl vybavený uprostřed výklopnou deskou sloužící ke psaní. Plochy korpusů byly především na čelních částech komody zprohýbané se zkosenými rohy. Sekretář byl zakončován nad horní partií římsou vzpínající se vzhůru a často končící volutami. Za dvířky kabinetu bylo opět množství zásuvek, přihrádek a tajných schránek. Plochy čel zásuvek byly zdobeny intarziemi, často i marketeriemi sestavovanými do oblíbených motivů kostek.
Postele
Rokokové postele byly zakrývány splývajícími závěsy z nebes tak rafinovaně, že mohla být koketně odhalována lehací plocha. V počátcích rokoka sloupková postel z ložnic vymizela a byla nahrazována lůžkem bez baldachýnu. Ale v polovině 18. století se baldachýn znovu vrátil. V zásadě se ale lůžka dělila do dvou skupin. Postel nazývaná a la francaise byla vybavena zvýšeným čelem a umisťována v centru ložnice. Do druhé skupiny patřily postele a la polonaise, pojmenované prý podle původu královny Marie Leszynské. Tato postel byla zabudována do výklenku a byla vybavena třemi vyvýšenými postranními stěnami.
Povrchová úprava – lak
Zatímco francouzské baroko bylo ve svém základu ryze evropskou kulturou, rokoko přijímalo ochotně mimoevropské výtvarné vlivy. Za rozvojem orientálního vlivu stála touha po poznání jiného způsobu života. A tak se nábytek dovážený z Dálného východu stal velkou módou. Velmi upoutal nábytek s povrchovou úpravou orientálními laky. Umění laku vzniklo v Číně již kolem roku 2850 př. n. l. Svého vrcholu dosáhlo za dynastie Chan. Koptovou čerň, rumělkovou červeň a jiné barvy uměli Číňané trpělivě nanášet pomocí 20 až 25 pracovních pochodů. Povrchová úprava se sestávala až z třinácti vrstev laků vyrobených z výronu stromu, který byl smíchán s oleji a pigmenty. Když byl imitován nábytek z dálného východu, musel být proto napodoben i jeho povrch. V Paříži z této potřeby vznikla v roce 1748 dobře prosperující velká firma Vernis Martin, kterou založil se svými bratry Robert Martin. Imitace čínských laků, vyráběné z šelaku, umožnily zdařile napodobit klasické čínské úpravy nábytkových povrchů. Neexistovalo snad panství, kde by čínský salonek scházel.
